Objednat kontejner nebo materiál
Mozaika
Mozaika

Jak se měnil odpad v Praze v průběhu století?

Odpad provází lidstvo už od pravěku. Zatímco dřív byl zužitkován každý kousek materiálu, i když lidé ještě slovo recyklace neznali,…

Obrázek pruhů
Obrázek mozaiky Obrázek mozaiky

Odpad provází lidstvo už od pravěku. Zatímco dřív byl zužitkován každý kousek materiálu, i když lidé ještě slovo recyklace neznali, s nástupem průmyslové revoluce začal být nutný hromadný sběr, svoz a spalování odpadu. Podívejte se, jak se v Praze měnil odpad v průběhu posledních tří století.

Dobu, kdy lidé lovili mamuty a spotřebovali poslední kůstku i každý milimetr kůže, necháme protentokrát stranou. Přeskočíme i období středověku, kdy si lidé příliš nelámali hlavu se životním prostředím, jak ukazují archeologické nálezy, například studny zasypané odpadky, které znehodnocovaly vodu. Takové studny se našly nejen v Praze, ale třeba také v Plzni nebo v Mostě.

Nutnost zabývat se odpady strategicky přišla až s nástupem průmyslové revoluce. Ještě v 17. století procházeli Prahou zachumlané postavy, které sbíraly vše, co ostatní nepotřebovali. Na Malé straně se prý vedle mlékařů, kteří obchodníkům přiváželi před rozbřeskem ještě teplé mléko, pohyboval vetchý staroušek, přes rameno měl pytel sešitý z režné látky a sbíral vše, co se nepotřebné povalovalo před prahy domů.

Zatímco tato postava je spíše smyšlenou legendou, a být to o dvě stě let později, možná by se objevila i v Nerudových Malostranských povídkách, s přesností víme, že odpad byl ještě za první světové války a krátce po ní svážen takzvanou vyzváňkou. To znamenalo, že Prahou projížděl vůz se zaměstnanci hlavního města, ti cestou zvonili, a dávali tak na srozuměnou, že lidé mohou vynést odpadky ven. Obecní zřízenec je potom sypal na vůz, aby je odvezl na periferii velkoměsta, kolem něhož bylo přes dvacet různých smetišť.

Zlomové 19. století

Byla to právě válka a nedostatek surovin, které zapříčinily šetrnější nakládání s materiály a dokonce první recyklaci. Nahlížení na materiály, například na vlnu nebo kovy, změnila už průmyslová revoluce. Během 19. století se rozmáhaly první sběrny šrotu. V roce 1884 přijali v Paříži přelomové nařízení, které určovalo, do jakých nádob mají lidé odpad vyhazovat. Poptávku po „starých věcech“ přinesla první světová válka a později druhá světová válka, kdy panoval nedostatek surovin. Zpracovávalo se a využívalo se vše, co se dalo. Tento trend se promítal napříč celou Evropou, Prahu nevyjímaje.

Velkým mezníkem odpadového hospodářství se stalo 19. století. Praha se rozrůstala, rozvíjel se průmysl, pomalu rostla životní úroveň, a tedy i objem odpadů. Průmyslová revoluce přinesla i nový typ odpadů, totiž nebezpečné odpady.  Bylo třeba řešit, co s nimi a jak posílit hygienu a zvládnout likvidaci odpadů. Lidstvo si poprvé ve velkém začalo pokládat nerudovskou otázku: kam s ním?

Pro pevné odpady začaly za městy, Prahu nevyjímaje, vznikat skládky odpadů, uvnitř města byl zaveden systém sběrových nádob a svozu odpadů za město. V Praze vznikl nádobový systém v roce 1923.

Začaly být také budovány první spalovny odpadů. V tomto ohledu Brno předběhlo Prahu, protože svoji první spalovnu mělo už v roce 1905. Byla to vůbec první spalovna postavená na tehdejším území Rakouska-Uherska. Pražané si museli na svoji spalovnu počkat do 30. let 20. století. Vystavěna byla mezi roky 1930 a 1933 ve Vysočanech a energeticky se zde zužitkovávala pára a elektřina. Odpadkové vozy Praga-Kuka zavážely odpad do čtyř zásobníků k přechodnému uskladnění, odkud byly dopravovány do třídírny a potom do spalovacích baterií. V provozu zde byly dva kotle o kapacitě 200 tun denně. Tato spalovna byla svého času nejmodernější v Evropě. Dnes už nestojí, v roce 2003 byla stavba zbourána.

Komunismus a odpady v Praze

Další zlom ve vývoji odpadů a odpadového hospodářství v Praze přinesl nastupující komunismus. V únoru 1948 zanikl 10. odbor – čistění města a vznikly Technické služby hl. m. Prahy, jež se stávají pražským komunálním podnikem.

Komunistická garnitura neměla příliš potřebu zabývat se životním prostředím. Přesto připomeňme některé významné milníky. V roce 1965 byla z podniku vyčleněna spalovna Vysočany a nově začleněna do komunálního podniku Pražské teplárny. V roce 1972 se poprvé začaly využívat sběrné nádoby z plastů o objemu 70 či 110 litrů dovezených z Maďarska.

V 70. letech minulého století se do recyklace investovalo jen lehce, především díky rostoucím cenám energií. Začal se postupně recyklovat hliník a další kovy, stejně jako sklo a papír. Nutné bylo začít i s recyklací elektrospotřebičů.

Odpad v Praze ve 21. století

Dnes už jsou po Praze běžně k vidění odpadkové koše na tříděný odpad. Svoz odpadů funguje bezproblémově, často moderními ekologickými vozy. Recyklace se rozšiřuje na další materiály. Vznikají obchody, které prodávají zboží bez obalu a snaží se tak předcházet vzniku odpadků. A v neposlední řadě v Praze funguje spalovna odpadů ZEVO v Malešicích, která odpad zpracovává energeticky.

Protože současná politika nakládání s odpady směřuje k postupnému utlumování skládkování do roku 2024, je pravděpodobné, že spalování odpadů skládkování postupně nahradí.

Přestože se snažíme, i nadále u nás objem odpadu každoročně roste. Jedním z nejrychleji rostoucích je vyprodukované množství elektroodpadu. Podle statistik se ho u nás ročně vyprodukuje více než 14 kg na osobu.

Výzvy ohledně nakládání odpadu proto v Praze existují i ve 21. století.

Přehrát celé video na YouTube