Ač se může zdát, že recyklace odpadu je záležitostí ryze moderní, opak je pravdou. V době, kdy byly suroviny těžko dostupné, bylo opětovné zpracování odpadu nutností. To se týkalo hlavně poškozených nástrojů denní potřeby a samozřejmě kovů. Jaká je historie recyklace odpadu? A jak to všechno začalo?
S odpady si lidé museli poradit už v pravěku. Tehdy například využívali kosti zvířat pro výrobu různých nástrojů nebo z nich stavěli přístřešky. Později se recyklovaly kovy, například měď, bronz nebo stříbro. Už v antice lidé recyklovali sklo. Ke třídění a opětovnému využití odpadů je tlačily především dvě věci: nutnost poradit si s odpadky a získat znovu cennou surovinu.
Zpracování odpadu v pravěku
Už v pravěku lidé museli řešit, co udělají s odpadem, ačkoli ho bylo málo. Výhodou bylo, že většinou šlo o odpad biologický, který se snadno rozložil. Žili vskutku šetrně, protože po ulovení zvířete zpracovali téměř vše – od kůže až po kosti. Z kůže se vyrábělo oblečení, z kostí nástroje denní potřeby nebo různé ozdoby.
První kontejnery doby bronzové
Doba bronzová přinesla cenný kov a dovedla lidi k první recyklaci, jak ukazují archeologické nálezy. Asi před třemi tisíci lety lidé dospěli k tomu, že poškozené předměty z bronzu znovu posbírají, roztaví a vyrobí z nich další předměty k novému použití. To lze považovat za první příklad organizované recyklace.
Starověk a recyklace skla
S tím, jak se rozvíjela civilizace, vznikala města a přibývalo lidí, bylo i více odpadu. Například ve starověkém Řecku a Římě se odpad vyvážel za město, kde končil ve velkých jamách, a tak vznikaly první skládky odpadu. Už v této době se recyklovalo sklo, které bylo považované za cenný materiál. Sklo recyklovali také v antické Anglii, kde tavili střepy a vyráběli z nich nové číše a nádoby.
S recyklací papíru začali v Japonsku
Záznamy o recyklaci papíru, dalšího cenného materiálu, sahají do roku 1031, kdy japonští obchodníci prodávali recyklovaný papír. Středověk v Evropě se naopak nesl ve znamení přebytku odpadu, se kterým si lidé příliš nelámali hlavu, i proto se šířili různé epidemie.
Průmyslová revoluce a válka
Průmyslová revoluce způsobila změnu v nahlížení na odpad, materiál a surovinu. Už na začátku 19. století se recyklovala vlna, rozvíjely se sběrny šrotu, který se znovu zpracovával do železa. V Paříži například přijali v roce 1884 nařízení, které určovalo, do jakých nádob mají lidé odpad vyhazovat. Poptávku po „starých věcech“ přinesla první světová válka a později druhá světová válka, kdy panoval nedostatek surovin. Zpracovávalo se a využívalo se vše, co se dalo.
Poptávka po surovinách
Další investice do recyklace přišly v sedmdesátých letech minulého století, a to především kvůli rostoucím cenám energií. Začal se recyklovat hliník a další kovy, stejně jako sklo a papír. Nutné bylo začít i s recyklací elektrospotřebičů. První takový systém recyklace odpadu byl realizován ve Švýcarsku, kde se začalo se sběrem starých ledniček. A postupně začala promlouvat i ekologie, společně s tím, jak produkce odpadu narůstala.
Jen pro zajímavost, každý z nás ročně vyprodukuje asi 300 – 330 kg odpadu a v Česku vytřídíme asi dvě třetiny z celkového množství odpadu.